Je to už opravdu hodně dlouho, kdy jsem s partnerem přemýšlela, jestli půjdeme bydlet do bytu a nebo do domu. Můj partner totiž se nechtěl vůbec odstěhovat od tvých prarodičů. My jsme už poslední dva a půl roku, nebo možná už i tři roky bydleli u jeho prarodičů. Můj partner byl totiž na svých prarodičích velice závislý, i když měli opravdu veliký dům se zahradou, tak partner stále žil s nimi. Ale chtěla jsem, že jednoho dne budeme bydlet jenom sami dva. A vůbec nevím, jak to chtěl udělat, když to byl opravdu veliký dům, ale zase tam bylo málo místností. Podle mého názoru tohle bylo spíše dělané pro milovníky zvířat a nebo pro takové lidi, kteří chovají zvířata, jako například krávy nebo koně nebo ovce. Proto jsem partnerovi řekla, proč třeba nemůžeme jít zatím do nějakého nájmu. Tedy abych to řekla přesně a jednoduše.
Tak já jsem do nájmu jít chtěla, ale můj partner ne. Stále jsem se partnera ptala, proč vlastně ztrácíme čas. Navíc jsme také chtěli založit rodinu a já si myslím, že právě mezi starými lidmi, by to nebylo tak výhodné, protože malé dítě pořád jenom brečí a křičí a dělá někdy také nepořádek. A zatímco jeho prarodiče chtěli mít klid, tak si myslím, že by to byla spíše takové kontraproduktivní. Tak jsem si řekla, že se asi jednoho dne naštvu a nebo že se s ním rozejdu.
A partnera to docela vylekalo. A tak řekl, že klidně půjdeme na čas rok někam do nájmu, ale že se potom vrátíme ihned za jeho prarodiči. A jeho prarodiče také byli docela zklamaní a byli smutní, že odcházíme z bytu. No, překvapilo mě to. Ale zase na jednu stranu byli rádi, že jsme takhle tolerantní a taktní, že když chceme založit rodinu, tak nechceme, aby naše dítě svým brekem rušilo právě jeho prarodiče. Chtěli jsme prarodičům právě dopřát klid, protože jeho prarodičům už nebylo tak úplně dobře a nebyli nejmladší, tak je logické, že také potřebují mít svůj klid. Nakonec to dopadlo tak, že stejně jsme bydleli v nájmu asi jenom půl roku, protože mě to tam opravdu nevyhovovalo a řekla jsem si, že veliký dům u prarodičů bude lepší volbou.